Od půlnoci do půlnoci

19. září 2007 v 8:49 |  Básničky
Od půlnoci do půlnoci
Od půlnoci do půlnoci
Všude kolem mne je náhle tma.
Kam se poděla cesta má?
Náhle ztratila se v mlze,
A není vidět skrze.
Co to má být?
Tak to je konec?
Už nemám právo žít?
Můj svět je složitý vzorec.
Můj kluk je služebníkem temnoty,
Matka se propadla do samoty.
Otec ztratil svůj rozum,
Sestra následuje čísi posun.
A co já?Nejsem nic?
Dostala jsem polibek na líc.
Od naší matky a bohyně,
Jen smrt je to jedině.
Můj život končí i začíná půlnocí,
Můj duch pluje klidně nocí.
Dívám se na ty jenž jsem opustila,
Smrt...tu já jsem nechtěla!
Život jsem měla před sebou celí,
Dnes ležím na mechové posteli.
Přemýšlím co bude dál,
Čeká mne smrt a nebo spása,
Nebo snad nic,to by byla krása!
Chci žít!A znovu nadechnout se vzduchu,
Chci nervovat se z denního ruchu.
Chci okusit lásku,
Místo toho přes oči mi kdosi zavazuje pásku.
Však už slyším vytí na měsíc,
Už nechápu vůbec nic.
Měním se ve velké zvíře,
Možná jsem měla věřit své víře.
O vlcích však neříká nic moc,
Teď však mám zhoubnou nemoc.
Vlkodlak se ze mě stal,
Od chvíle co mě,sám vlk pokousal.
Přišli si pro mě mí druhové,
Náhlou radost cítím podruhé.
Tak se tedy vrátím k tomu,
Slyšíte?Vracím se domů!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Iri Iri | 20. září 2007 v 9:30 | Reagovat

A proč máš tak smutné všechny ty basničky???

Snad nemáš tak mračný život?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama